Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhá várka skvělých nahrávek roku 2021. Tentokráte od všeho trochu. Od mladé naděje domácího thrash metalu k již protřelé špičce scény, od blackgazové instrumentální náladovky, až ke znovuobnovenému pilíři současného prog metalu.
Tady není o čem. Doby, kdy se tihle kluci krčili jako předkapela DEBUSTROL, jsou dávno pryč. Trutnovská „Exoška“ je naživo naprosto vraždící thrashová mašina, která nepodlézá kvalitativní laťku. Aktuální ani ne půlhodinové EP je po okraj napěchované thrash metalem devadesátkové americké školy. Jestli jde na „Friend Of Lunacy“ něco vyzvednout, tak krom skvěle fungující rytmiky to jsou sólové kytarové výstupy, které mají čím dál tím vyšší úroveň. Oproti níže zmíněným REFORE žádné překvapení. Necelá půlhodina kvalitního thrashe od domácí elitní úderky v žánru.
https://exorcizphobia.bandcamp.com/
Po devíti létech vydavatelské nečinnosti vstávají z hrobu někdejší naděje domácí progové scény. Jejich principál Martin Schuster od té doby zkoušel rozjet několik dalších projektů, ale žádný se neotiskl do domácí kroniky kytarové scény tak tučně jako MINDWORK. A jaký je to návrat. Velký. Jejich koncert byl minulý rok tím nejsilnějším, co jsem zažil. A to se neomezuji jen na domácí kapely. Nové tváře v sestavě kapelu nakoply správným směrem a své zcela jistě udělala i pauza, při které se Martin realizoval například v prog rockových FACE THE DAY. „Cortex“ díky tomu zní velmi otevřeně a od technického death metalu okupuje široké území až někam k alternativnímu rocku. Po aranžérské i náladové stránce jedna z nejdospělejších desek roku 2021, která obstojí, i kdyby tu sóla nehrály legendy formátu Bobby Koelble.
https://mindwork.bandcamp.com/
Soutok black metalu a postrocku. Povětšinou instrumentální forma, ve které kytary malují epické sytě podbarvené zvukomalby. Rozkročeni mezi dřevně znějící černěkovové tupačky až po ambiciózní výjezdy sólové kytary nebo lehce rozvláčné motivy, ve kterých kytaru skvěle provází výrazné středové basové linky. Dvě rady do budoucna. Všechno jakž takž funguje, dokud se neozve ve dvou skladbách z jedenácti hostující vokál a tím nepoukáže na největší problém v ostatních kompozicích NUUMMITE. Ten zpěv tu přeci jen trochu chybí a kapelu by výrazně nakopl kupředu. Druhá věc je trochu sterilní zvuk bez jakéhokoliv charakteru. Příště vyberte studio a postprodukci, které nejen že čistě sejme nástroje, ale dodá celkovému zvuku další rozměr a alespoň nějaké charisma.
https://nuummite.bandcamp.com/
Víte kde je Štítná nad Vláří? Že ne? Tak si to koukněte najít, protože tato obec se v roce 2021 dostalo na mapu světového thrash metalu. Dobře, tak ne světového, ale toho domácího jistě. Pokud jde o mladé objevy domácí metalové scény, tak REFORE patří na trůn této kategorie. Jejich albový debut po všech stránkách dokazuje, že sémě, jenž bylo zasazeno v roce 2018 EPčkem „Social Failure“, vzrostlo v divoké thrash metalové křoví, vyznávající staroškolský tradicionalismus v tom nejlepším slova smyslu. Tady už nejde mluvit o slibném potenciálu do budoucna. REFORE po této desce nemusí nikoho přesvědčovat o tom, kdo je na Moravě budoucností čistokrevného thrash metalu.
Pod nejlepší nahrávkou progresivního metalu a alternativního rocku je v roce 2021 podepsán ten samý člověk. Martin Schuster. V případě projektu MARTIANS mu sekunduje ještě Martin Spacosh Peřina z BETWEEN THE PLANETS. Výsledkem je zasněná rocková fúze, která mě trochu irituje povětšinou poměrně debilní vytaženou a zvláštně znějící basovou linkou, ale vzhledem k tomu, že všechno ostatní je vysoko nad domácími poměry, se nad to dokážu povznést. „You are Here“ je na první pohled nenápadnou, trochu do sebe zahleděnou deskou, která si nelibuje ani ve velkých gestech. Dokonce se obejde i bez přílišných instrumentálních složitostí. Vyniká ale příjemnou civilní náladovostí, aranžerskou schopností postavit obyčejně znějící písničky, které nemají datum expirace v následujícím týdnu.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
